Příběh

Pro úvod do situace doporučujeme přešíst prolog a epilog minulých ročníků Hellsinglarpu, naleznete jej Zde.

Prolog Hellsinglarp 2013

Divoké Husy

(Zdroj: YouTube)
On the day I was born, the nurses all gathered 'round
And they gazed in wide wonder, at the joy they had found
The head nurse spoke up, and she said leave this one alone
She could tell right away, that I was bad to the bone
Bad to the bone
Bad to the bone

Z palubního rozhlasu vyřvává tahle nestárnoucí pecka a členové přepadového komanda Divokých hus buď pospávají, nebo se snaží chvástáním zvýšit své zásluhy v proběhlé bitvě s nemrtvými nacisty.
Vrací se na domovskou základnu a radostně povykují, pijí a spokojeně pokuřují ve výšce osmnácti kilometrů. Mezi nimi i nováček Olda Nový, s volacím znakem „Kristián“, jako ex-legionář měl tak trochu výsadní postavení, ale ani na chvíli nezapomněl na to, že ve skupině je nový. Rozhlíží se po vnitřku Aurory a u srdce ho hřeje, že je zase členem něčeho, co má nějaký hlubší smysl, než jen bezduché rubanice pro konfliktní diamanty. Jak zrakem přejíždí po osazenstvu v letadle, upoutá ho pohled na dvojici veteránů, která se hádá o to, kdo má delší kvér, dělá se kolem nich kroužek z přihlížejících a trousí se stále další.
„Pyčo, ti řikám, že ta moje krochna je delší než tvoje.“, praví již značně podroušený nadporučík Mazurka, řečený „Kázeň“. „Si děláš kozy asi ne?“, opáčí snad ještě nametenější nadporučík Jirsa, volačka „Ježek“. Nejistým krokem vrávorá k nákladovému prostoru. „Já ti ukážu, kdo má delší…!“, mumlá si pro sebe.
V ten okamžik je však jejich hádka přehlušena podivným zvukem, který zní asi jako, když se trhá cejcha.
Nováčkové nevědí co se děje, ale ostřílení veteráni se jako o překot hrnou ke svým křeslům a kvapem se snaží dostat do postroje padáku. Kristián se nechápavě otáčí, až ho napadne vyhlédnout z okénka. O Mileniálních Zepelínech zatím jenom slyšel, ale to co vidí, mu zcela vyráží zrak. Třísetmetrová vzducholoď se oproti Auroře zdá být jako žralok proti pulci. Zakrývá slunce a listy pohonných vrtulí ležérně pomalu krájí vzduch. Obrovské balonety nesou těžce pancéřovanou kabinu, která se ježí hlavněmi, který míří směrem na mě, střílí směrem na mě a trefují letadlo, ve kterém letím…
Už první kulky z eMGéček jsou nepříjemně blízko a tak než pilot Pete „Maverick“ Mitchell stihne udělat nějaký smysluplný manévr, polovina letadla schytá prvních pár salv. Naštěstí to nekoupí hydraulika, ani sloty, takže se zas tak moc neděje. Výhoda Aurory je v rychlosti, který je oproti Zepelínu značná a Pete se chce dostat ze střeleckého úhlu kabiny, což se mu povede asi za dvě a půl sekundy, kdy přeletí před příď vzducholodi, kde by měl být v bezpečí.
Tou dobou už je většina Hus navlečená v padácích a snaží se dostat pro zbraně v přihrádkách v ocasní části nákladového prostoru.
Problém je v tom, že se Milenium poučilo a do přídě Zepelínu namontovali zkrácenou osmaosmdesátku a tak v době, kdy si Maverick pomyslí, že to je v suchu, že tam už na něj kulomety z bočních střelišť nedosáhnou, opustí protiletecký granát hlaveň a o sedm set metrů dále přesekne křídlo Aurory.
Avionika je v hajzlu, všude po kabině svítí červené varovné nápisy, alarm řve monotónně: „Přetažení… Přetažení… Přetažení…“ Pilotní kabina vypadá jak těžce retro-disko, pomyslí si Pete, když bere mikrofon a říká posádce: „Vystupovat, pánové, kvapem!“
Kázeň Mazurek bere za nouzovou páku a dveře nákladového prostoru odskakují. Husy se vrhají do prázdnoty pod nimi a nechávají letadlo napospas svému osudu. Kristián se zvolna snáší k matičce zemi a sleduje, jak letadlo mizí v dáli a nechává za sebou jen kouřovou stopu.
Taky vidí jak ze Zepelínu, vyskakují malinké postavičky. Nad každou se otevře padák a pomalu ji snáší dolů. Po pár okamžicích přistane. V zalesněné oblasti se mu podaří najít vhodné otevřené místo a nasměruje svůj let tam. Doskok, tvrdé políbení zajištěné nekompromisní gravitací, do pokleku a rychle zkouknout okolí. Nikde nic, tak fofrem z popruhů a do nejbližšího krytu. Ve skrytu za terénní vlnou vyndá z pouzdra pistoli, jedinou zbraň, která mu zůstala a opatrně se rozhlíží.
Nikde nic a ticho je tak silné, že je skoro až nahlas. V hlavě se mu okamžitě řadí seznam priorit. Začíná položkou: najít ostatní a opatřit si zbraň.

Milenium

(Zdroj: YouTube)
Die Fahne hoch!
Die Reihen dicht geschlossen!
SA marschiert
Mit ruhig festem Schritt…

Z palubního rozhlasu vyřvává tahle nestárnoucí pecka a členové přepadového komandaz 18. SS-FreiwilligenPanzergrenadierDivision „Horst Wessel“ se radují, že pomohli k nikdy nekončící válce, jež má pozvednout Čtvrtou říši. Další sestřelené letadlo při jejich tažení proti untermensch.
SS-Sturmbannführer Erich Wulff se usmívá, operace Saubere Reich postupuje podle plánu a výsadek na pozice těch pobožných hovad je úspěšně dokončen. Většina mužstva je již na zemi a tak přenechává velení prvnímu důstojníkovi a odchází do plánovací místnosti.
Mapa prostoru je stará, ale vzhledem k tomu, že se jedná o neobydlenou oblast, nečeká, že by se něco příliš změnilo. Zabývá se vedením oddílů a vymýšlením strategie pro nenadálé situace, když v tom k němu přiběhne radista s urgentní zprávou pozorovací skupiny. Erich Wulff odchází k vysílačce a naslouchá vyčítavému hlasu velitele Abwerhkommanda.
„Herr Sturmbannführer, žádáme o prioritní uzavírací dělostřeleckou palbu ve čtverci C2, nepřátelské postavení je těžce bráněno a podle původního plánu nelze provést průlom od severu. Navíc se v prostoru pohybuje nezvykle velké množství ozbrojených složek neznámého uskupení.“
„Dobrá, poskytneme Vám krytí při stažení k bodu Liepzig, informujte velitele čet, že to místo musíte udržet za každou cenu, uděláme z něj opěrný bod pro naše budoucí výpady proti nepřátelům Říše.“
„Rozumím pane, stáhnout se a opevnit bod Liepzig a čekat na další instrukce.“
„Nikoli, počkáte na mě, ujmu se vedení mužstva osobně.“
„Ano pane… jistě pane. Nechám vše připravit.“
První důstojník jen zmateně zaklapá pusou, ale neřekne ani slovo. Radista raději kouká do šifrovacích tabulek, jako kdyby to byl ten nejzajímavější pornokalendář. Sturmbannführer se spokojeně usměje a odchází se převléci. Nepřítel hodný jeho pověsti se přeci jen dostavil.
Po příchodu na ubikaci odloží blůzu a kochá se vyznamenáními, které utržil ještě za dob bojů pod taktovkou Gröfaze. Převlékne se a odchází do výstrojního oddělení, nabrat tolik potřebné zbraně. Nakonec opět sáhl po svém oblíbeném MG34 s bubnovým zásobníkem.
Projde naposledy celou loď a zdrží se na můstku, kde ho první důstojník úpěnlivě prosí, aby neodcházel, že mužstvo na zemi narazilo na nečekaně tuhý odpor. Nesmí zapomenout ho po návratu nechat popravit za zbabělost tváří v tvář nepříteli.

Iškariot

(Zdroj: YouTube)
Dies irae! dies illa
Solvet saeclum in favilla:
Teste David cum Sibylla!

Z tlampačů na základně vyřvává tahle nestárnoucí pecka a členové XIII. Iškariotské legie se hotoví k boji. Nepřítel odhalil pozici základny a ať se pokouší o cokoli, je nutno mu v tom zabránit a vypráskat jej za brány pekelné.
Otec Ezechiáš stejně jako věrní bratři a sestry odložil krucifix a bibli, a místo toho povolal sobě boží služebníky granáty a Uzi.
Vybíhá na nejbližší kopeček a planoucím pohledem hledá duše určené k věčnému zatracení. Hle, tam v křoví se cosi pohybuje, vyprázdní tím směrem zásobník z Uzi a pro jistotu vrhne granát. V hlavě mu zní poslední požehnání otce Michala, než je vypravil do bitvy.
„Bratře, je nutné udržet tajemství základny za každou cenu.“
„Vím Otče, s bratry se budeme bít do poslední kapky krve, jako Ježíš krvácel za hříchy lidstva.“
„Nepřátel je mnoho, avšak naše víra je silnější a mějte na paměti, že s námi je Bůh.“
BUM! – Od hájku, kam otec Ezechiáš vrhnul granát, přiletělo k jeho nohám ještě se hýbající torzo v roztrhané, propálené šedé uniformě s opaskem, na jehož přezce se skví nápis: „Gott mit uns“.
To určitě, pomyslí si Otec Ezechiáš. Bůh je tentokrát na naší straně!
„Kupředu bratři a sestry, Bůh si to žádá!!“, zařve z plných plic.
Na bojiště se ze všech stran vyhrnou černé sutany a rozpoutá se nebe. Nebo peklo, je to subjektivní. Granáty lítají sem a tam, hustota kulek ve vzduchu je taková, že místy je víc olova, než vzduchu a celkově velmi chaotická bitva se začíná rozpadat na ostrůvky násilí a čiročiré řezničiny.
Ano, Bůh si to žádá!!!